Pilot a jeho letouny

Josef Bernat byl pilotem celý svůj profesní život — od cvičných strojů prostějovského učiliště přes bombardéry a dopravní letouny až po poválečnou službu v Royal Air Force. Tato stránka sleduje jeho dráhu očima letce: stroje, se kterými létal, a co na nich dokázal.

Začátky: Prostějov a Letecký pluk 1

Létat se naučil ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, hlavní líhni pilotů meziválečného Československa (Škola pro odborný dorost letectva, pilotní větev), kde se ve 30. letech létalo na cvičných typech jako Praga E-39 a E-41, strojích řady Aero či Letovu Š-16.^{[6], [28]} Od poloviny 30. let sloužil u Leteckého pluku 1 „T. G. Masaryka" v Praze-Kbelích a roku 1937 absolvoval kurz slepé a noční pilotáže — dovednost, která později rozhodovala o životě při nočních náletech nad Německem.^[6] Po útěku do Francie prošel přeškolovacími základnami Avord, Istres a Châteauroux; do bojů ve Francii už zasáhnout nestihl.^[6]

Vickers Wellington — stroj, kterému věřil o život

Osudovým typem Josefa Bernata byl britský dvoumotorový bombardér Vickers Wellington (311. peruť létala verze Mk.Ia a Ic). Konstruktér Barnes Wallis mu dal unikátní geodetickou konstrukci — mřížovinu z asi 1 650 duralových nosníků potaženou plátnem, v níž zatížení přenášely nosníky navzájem: letoun se proto vracel domů i s vyhořelým potahem a přerušenými nosníky. Poháněly ho dva hvězdicové motory Bristol Pegasus XVIII po 1 000 koních a nesl šestičlennou posádku.^[20] Právě houževnatost Wellingtonu — a chladnokrevnost posádky — rozhodly v noci 5./6. července 1941, kdy radista Rudolf Haering hasil oheň v trupu holýma rukama a Bernatův hořící stroj dokázal doletět z Münsteru domů. Opravený R1532 pak sloužil u výcvikové jednotky a přežil celou válku.^{[10], [26]}

U 311. perutě odlétal na Wellingtonech 40 operačních letů (189 hodin 11 minut) proti cílům v Německu a okupované Evropě.^[2] Stroje, které jsou s jeho jménem doloženě spojeny:

• R1532 · KX-R

  Wellington Mk.Ic R1532

  Jeho stroj z náletu na Münster 5./6. 7. 1941 — napaden nočním stíhačem, hořící křídlo posádka uhasila za letu a Bernat letoun s prostřílenou hydraulikou posadil „na břicho" v East Wretham. Za tento let dostal DFM.^[10]

• R3237 · KX-C

  Wellington Mk.Ic R3237

  S ním se 30./31. 5. 1942 v posádce S/Ldr Breitcetla zúčastnil operace Millennium — prvního náletu tisíce bombardérů na Kolín nad Rýnem.^[7]

• Z8854 · KX-V

  Wellington Mk.Ic Z8854

  Jako kapitán s ním letěl 1./2. 6. 1942 druhý tisícibombardérový nálet — na Essen.^[11]

Učitelem létání: East Wretham a Kanada

Po dokončení operačního turnusu předával zkušenosti jako instruktor pilotáže — v roce 1942 u 1429. československé operační výcvikové letky (1429 Czechoslovak Operational Training Flight) v East Wretham, která cvičila nové posádky pro 311. peruť. Právě její osádky se zúčastnily tisícibombardérových náletů na Kolín nad Rýnem a Essen, do nichž se zapojil i Bernat.^{[23], [7]} Poté učil létání v Kanadě, kam se v rámci spojeneckého výcvikového programu přesunula velká část výcviku pilotů RAF. V létě 1944 se vrátil do Británie a do konce války létal u Transport Command ze základen Lyneham a Holmsley South, odkud českoslovenští dopravní piloti létali na Liberatorech, Yorkách a Dakotách 511. a 246. perutě.^{[1], [6]} Konkrétní typy z těchto let nejsou u Bernata jmenovitě doloženy — čekáme na jeho osobní spis.

Dopravním pilotem: Kbely, ČSA a rumunská stopa

Po návratu domů sloužil u Leteckého dopravního pluku v Praze-Kbelích, který létal na Dakotách C-47 a Junkersech Ju 52/3m a kromě běžné dopravy zajišťoval i státně důležité lety s nejvyššími představiteli republiky.^{[6], [27]} V roce 1947 nastoupil během dvanáctiměsíční dovolenky jako dopravní pilot ČSA, které tehdy létaly na Douglasech DC-3 — a už od konce roku 1946 provozovaly i linku Praha–Bukurešť.^{[6], [24]}

Právě sem nejspíš patří rumunská epizoda: v roce 1947 mu Rumunsko udělilo dvě vyznamenání — Národní řád rumunské hvězdy a zlatý kříž Řádu za letecké zásluhy (Virtutea Aeronautică, komunistickým režimem zrušený hned roku 1948).^{[1], [6]} Takové kombinace se typicky dostávalo posádkám vládních a oficiálních letů — vše tedy nasvědčuje tomu, že Bernat létal mezi Prahou a Bukureští, ať už státní lety dopravního pluku, nebo linku ČSA. Přímý doklad zatím chybí; odpověď by měl dát jeho kmenový list ve VÚA–VHA.

Douglas C-47 Dakota — letoun útěku

Douglas C-47 Skytrain (v RAF „Dakota"), vojenská verze legendárního DC-3, byl nejrozšířenějším spojeneckým dopravním letounem války^[21] — a pro Bernata se stal strojem osudového letu. V noci na 14. června 1948 „vypůjčil" z Kbel Dakotu 43-48406, údajně vyčleněnou pro potřeby prezidenta Gottwalda, a s 21 uprchlíky na palubě s ní za rádiového klidu doletěl na poslední kapky paliva do RAF Manston.^[3]

Sama Dakota má pozoruhodný epilog: po tříměsíčních jednáních ji Británie vrátila Československu — i s fakturou za údržbu v Manstonu. Létala pak civilně jako OK-WZA u Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu, později v Německu (D-CABE), u Israel Aircraft Industries (4X-AOA), v USA a Kolumbii (N95BF), skončila u kolumbijské policie jako PNC-211 a dolétala až 18. února 2009 v Medellínu — přežila svého kapitána o devět let.^{[3], [25]}

Druhá kariéra v RAF (1948–1970)

V Británii se vrátil do řad RAF a sloužil dalších dvaadvacet let. Do výslužby odešel 1. října 1970 v hodnosti Flight Lieutenant s právem užívat hodnost Squadron Leader.^[15] Čemu se v poválečné RAF přesně věnoval — a zda ještě aktivně létal — je předmětem dalšího pátrání v britských archivech; žil ve Whattonu, jen pár kilometrů od letecké základny RAF Newton.

Stránka se průběžně doplňuje: v britském Národním archivu (AIR 27 — deníky 311. perutě) a ve VÚA–VHA Praha (kmenový list, letecká karta) lze dohledat kompletní přehled typů, na kterých Josef Bernat létal, i podrobnosti jeho poválečné služby.